Novinky ze světa ALAGAESIA - Profily postav

Diaval

Arwina Greensleeves — Wed, 03 Mar 2021 17:00:38 GMT+2

Diaval

Jméno: Diaval (Trist)

Rasa: Člověk (půlelf)

Pohlaví: Muž

Věk: Dospělý (23 let)

Náboženství:Prvotní náboženství

Jazyk: Centrální, Severní dialekt

Povolání: Sedlák (dokud nezemře jeho otec)

Popis postavy

Podoba: Pokud potkáte Diavala Trista, zjistíte že se na něj nedokážete vynadívat. Velmi pohledný mladý muž s medovými vlasy točící se v jemných vlnách, v délce jaké se sluší, ani okudlaný zloděj nebo přerostlé jako u místního pobudy, jednoduše tak akorát. Pohledem tak chápavým barvy samotné země. Jeho tvář je pohlená pro spousty dívek díky jeho rtům a nosu který je spíš nenápadný a netrčí do světa a rozhodně se o něj nenabodnete.

Lehké strniště se stalo jeho věrným znakem i když by on sám byl nejradši hladce oholen. Tuto lze říci pannenskou krásu ,pomineli-te, že je muž ,hyzdí pět dlouhých jizev, táhnoucí se středem obličeje. Jizvy nejsou příliš viditelné, spíše lehké světlé rýhy, ale stejně si jich všimnete.

Jeho tělo musí jistě stát za hřích, některé děvečky se dušují že od tvrdé práce ho má vypracované a šlachovité, nikde žádný přebytečný tuk. Co se výšky týče je průměrný, nikde nevyčnívá ani není trpaslíkem, za což je rád.

Styl oblékání: Jaký styl může mít velkostatkářův synek? Odpověd´ je, že stejný jako všichni ostatní synové, však rozhodně se liší od oblečení ostatních vesničanů, konkurovat mu mohou jen děti kováře a hostinského. Zemitě tmavý rolnický háv, přesto odlišný od ostatních zemědělců, není tak moc hrubý ani špinavý, kalhoty, nic zvláštního než volská kůže, ovšem opasek s kovovou sponou už nějaký ten peníz stojí. Boty, toto velké téma obehlo celou vesnici, kdy většina obyvatelstva chodí bosá, on si vykračuje v lněných s přehnutým lemem a obtočnými řemínky.

Pokud ho zastihnete v době slavností, může te ho vidět v bílé haleně s kazajkou s spousty cvočky kterou mu kde kdo závidí, černé kalhoty z jemné srnčí kůže mu dodávají bohatý vzhled, takový jaký si vesnice může dovolit.

Vystupování: Hrubé a průbojné vystupování má na starosti jeho starší bratr, není to nic pro něj, inu pár rvaček už zažil ale nikdy nic většího než hospodskou potyčku, za kterou dostal vyčinění od otce, nebo sedláky kteří se hádali o kus země. On sám nemá pocit že by byl něco víc, přece jen je ze středních bratrů, takže šance, že by mu spad celý statek do klína, je mizivá, přesto dobrý pozorovatle si všimne že nemusí tolik pracovat, ačkoliv to umí a má k tomu znalosti, ale od práce mají na statku jiné lidi, kterých se najde vždy dost.

Pokud vidí nějaký problém jde ho vyřešit, jak si káže jeho postavení. Když, doma není otec nebo starší bratři, pomáhá jejich čeládce, vždy jim udělí více jídla, které jim i někdy sám vozí na pole, ale dá jim i větší čas na oddych. Zeptá se v kuchyni co je třeba a vybere si pár chlapců které vezme s sebou na trhy. Toto se neděje příliš často, né víc jak jednou do roka.

Z jeho tří bratrů je nejmírnější, nejstarší dva se pořád hádají a nejmladší se zase chce prodrat a mít taky nějakou moc, kdežto on je spokojený jak jen může být pod vlivem svých bratrů, přísného otce, který si potrpí na pravidla a strachem z plynoucího času a jistou ztrátu tohohle všeho.

Atmosféra: Kdo se kolem Diavala motá, zjistí že je normální ba co víc je s ním zábava, ale díky svému malému času a odlehlosti statku se ve vesnici moc neukazuje, ovšem nikdy nechybí na důležité slavnosti nebo svátku, svatbě nebo při objetinách. Umí si najít tu nejlepší pozici a výborně konverzovat s lidmi kteří se cítí tak dobře, často si ani neuvědomují ,že mu říkají důležité věci, které pak často donáší svému otci.

Povaha

Chování: Je mírnější než jeho bratři ale je dost silný na to aby jako dítě přežil potrhání vlkem, dodnes je díky tomu vděčný Severnímu kultu, není nijaký fanatik ale lidé kteří ho zachránili tam musel jistě někdo poslat.

Vždy se snaží hájit rodinnou čest a majetek který jí náleží, nestrpí lži a pomluvy, svým způsobem je povrchní, když to co tak nesnáší jim často pomáhá rozšiřovat území jejich statku. Za jeho život se naučil pozorně si rozmýšlet ,komu, co a jak hlavně, kdy řekne. Pokud by to lidé nevyslepičili nikdy by se nestalo že by se pak okolní statkáři báli o svou střechu nad hlavou, díky klepům se často stává že se musí menší sedlák spojit právě s nimi dát jim svoje pole a dobytek a pak pracovat u nich aby nezemřeli nebo nebyli vyhnáni.

Povahové vlastnosti: Je bystrý a inteligentní, snaží se být nenápadný a zapadat mezi ostatní, svým způsobem je milý k jeho vlastním ale dokáže být dost krutý, aby vás připravil o majetek a střechu nad hlavou, mnozí to považují za sebeklam on za spravedlnost.

(kdyby mu to neřekli tak by se to nestalo, ne?) Je velmi sebejistý, žádný uplakánek.

Přání: Jednou by chtěl být svým pánem, odejít od těch všech strastí, ačkoliv nejsou tak velké, jednoduše žít jinak.

On sám ví že je jeho život téměř dokonalý ale bohužel není nejstarší a vlastně ani vlastní, tento život nenáleží jemu, ale jeho starším bratrům, ví že až přijde čas a jejich otec zemře pravděpodobně bude vyhnán ze statku a bude se muset uživit sám, proto až tahle doba přijde přeje si mít připravené věci a hlavně možnosti jak pokud možno z toho vyjít co nejlépe se zdravou kůží a nějakými těmi penězi.

Přece není to krádež ale odčinění, jim zůstane statek a on má být na mizině? Tak to nenechá!

Schopnosti

Boj: Střelba z luku 1/7

Magie: Předpoklady pokud je jeho matka víc než jedna kopa výmyslů, ještě se neprojevila

Ostatní: sedlák vše o zvířatech a hospodaření 3/7

práce s kovy 1/7

komunikace s lidmi 2/7

smlouvání 2/7

jízda na koni 3/7

Historie

V mnoha ohledech radostné, ale přesto plné starostí a pravidel která mu nedávala smysl. Nešermujte s nářadím, nepouštějte prasata, neujídej, nechoď tam, nehraj si s ohněm, (vždy byl tak trochu pyroman, oheň ho fascinoval, naučil se ho rozdělat velmi obratně div nepodpálil seník.), a především zákaz nechod´ do lesa.

Tento poslední zákaz mu byl ve věku sedmi let téměř osudným.

Chlapec z nedaleké vesničky poblíž města Ceunon neměl z lesa strach, vždyt´ jeho bratři si tam hráli pořád i spousta dětí z vesnice tam chodila nosit dřevorubcům obědy a měchy s vodou dokonce jeho nejstarší bratr Nip tam jezdil na podíkovy nosit jídlo nebo brousky na sekery a pily.

Jednou na začátku léta kdy se všichni hnali za prací a jeho nikdo nehlídal, přeci jen byl to velký a šikovný hoch, i počítat už uměl, poznal kdejaké nářadí nejen na poli ale chodil i ke kováři do díky koukat jak pracuje a ten mu vždy všechno vysvětlil, jen o jeho mamince mu nikdy neřekl vždy se jen tak smutně podíval a odešel a za chvelku jako by se nic nestalo, inu proč se nejít podívat do lesa? Jistě bude to velké dobrodružství, třeba by našel pěkné místo na hraní si s bratry mohly by se učit bojovat a otec by na to nepřišel.

Chvelku šel po hlavní cestě o které mu říkal Nip. Slunce bylo již vysoko nad hlavou když došel na mítinu kde normálně pracovali ve většině otcovi lidé, byl tak pyšný že to všechno ví, přece otec říkal že to musí vědět a tak to ví, ovšem to co nevěděl bylo to že otcovi muže vyhnala smečka vlků, a na to taky velice doplatil, vlci si ho chtěli vzít jako jejich další oběd.

Chlapce po několika hodinách našli Krvaví hadi, tak se u nich říkalo vyznavačům Prvotního náboženství. To oni ho vzali k sobě, ošetřili mu tvář zdobící nepěkné jizvy, to díky nim nezemřel, díky nim našel ve svém mladém věku víru, po dobu kdy se u nich léčili ho staří moudří muži okouzlili natolik, že v příbězích o bohyni, která má sílu jako země sama a je se zemí spata, začal taky věřit v sílu země.

Z hravého chlapce se stal opatrný hoch, který věřil málo komu a málo čemu, svou nehodu bral jako chybu za kterou mohla jeho nevědomost a proto se snažil naučit všemu možnému. Od bratrů si nechal vyprávět o světě o městu Ceunon i o Carvahallu který leží u Dračích hor. Snažil se naučit všechno co mohl o zemědělství, o lidech a hlavně o přírodě s tím mu pomohli Krvaví hadi. Jeho otec nebyl rád a proto aby Diaval zmírnil jeho hněv za rady a otázkami o obdělávání půdy chodil za svým otcem, ten zprvu byl velmi rozladěn, ale postupem času začal Diavala vychvalovat, dával mu stejně důležitou práci jako jeho starším bratrům. Nip a Born byli velmi naštvaní, tak zatáhli Diavala do vesnického hostince, vyvolali potyčku.

Diaval tam v zápalu rvačky rozbil stůl a několik džbánků, nejhorší bylo ovšem že přímo zničil bečku piva, ta se rozlila po celé podlaze. Trest ho neminul.

Peníze za náhradu věcí neměl a tak musel v hostinci pracovat, nejprve ho musel samozřejmě celý vydrhnout.

Právě zde, v hostinci v pod Hájí se rozvinul jeho smysl porozumění lidem, někteří se ho snažili ošálit, jiní napálit nebo dokonce okrást.

Začal si všímat klepů a pomluv, ale taky se toho spoustu dozvěděl o světě, ale i pár pomluv o jeho rodině a to především matce, měl nevýslovnou zlost když se dozvěděl že jeho matka byla elfka která svedla jeho otce, i kdyby to byla pouze lež, byla pravda že byl jiný než jeho bratři. Rozhořela se v něm silná nenávist k elfům, tajemné magii kterou jeho matka svedla jeho otce. Když se svého otce zeptal, otec mu tu všechno řekl jak jedna elfská nebohá dívenka přišla k vratům prosila, dostala nocleh, nic neměla, jako platbu svedla jeho, nebohého muže a zase zmizela, po několika měsících před vraty našel dítě se vzkazem a jménem, on jako správný muž se ho ujal, vzal pod svá křídla, ale jakož o nemanželskému dítěti mu nemůže přislíbit část ze statku.

Po roce se hostinský s jeho otcem usnesli, že za dobrou práci považuje dluh za splacený, ale jedna položka stále chyběla, tak etapa začala nanovo, u kováře který mu za jeho pomoc v kovárně vyrobí okovaný sud z dubového dřeva.

Od kováře vyšel jako učeň se znalostí nářadí a rud, dokáže alespoň vykovat nože a sekery, správně brousit a nejtěžší byly asi podkovy a kování koně, samozřejmě sud dostal, dluh s hostince se konečně vyrovnal.

Bylo mu čerstvě sedmnác let, když se vracel na otcovo statek, zde pobyl jen krátce ale ten rok stál za to. Otec i jeho dva starší bratři odjeli na dalekou cestu za překupníkem plodin, on tak mohl jedno léto vládnout na statku, po návratu díky němu otec rozšířil statek téměř o polovinu jeho dosavadní plochy.

Ovšem starší bratři se opět začali dohadovat a tak jim otec vyhověl a poslal Diavala k dobrému známému o několik vesnic dál, na výpomoc s koňmi, bohatý chovatel těch nejlepších koní v kraji ho k práci nejdříve moc nepouštěl, Diaval neustále kydal stáje a nanejvýš čistil koně, ovšem na práci si nestěžoval, měl totiž možnost pozorovat mistra při práci. Konečně se dočkal a mohl se učit o koních a sedlech, velmi mistra překvapil tím že mu mohl i koně okovat. Ten byl spokojený, začal si Diavala brát jako pomocnou ruku pro výcvik a Diaval byl opravdu talent, bavilo ho to mnohem víc než neustále tlouct do rozžhaveného železa. Společně cvičily a jezdili.

Ovšem i tohle velmi radostné období muselo skončit, starý mistr ochořel a nebylo mu pomoci, přes svou počáteční averzi daroval Diavalovi koně, o kterém se mu nesnilo. Byl to nádherný potomek lesních elfských koní, nebo alespoň to se říkalo, dostal ho spolu s ohlávkou i s udidlem, navíc sedlové brašny toto malé jmění výměnou za práci a přátelství někoho, kdo ho opravdu bral jako syna kterého, vždy chtěl mít.

Když se Diaval vracel na statek obdařen tím vším, nemálo lidí bledlo závistí, jeho bratři mají dozajista spadeno na všechnu tu krásu, navíc je jejich otec začíná bláznit, už se velmi špatně hýbe, je jen otázka času kdy bude muset Diaval odejít a jim zbyde všechno bohatství statku, co s koněm na kterém by se neudrželi ani na poli moc platný není, vyženou Diavala a stanou se pány vesnice.

Diaval to tušil a proto se začal připravovat na dlouhou a namáhavou cestu která mu již brzy nastane. V tomto kraji již pro něj není nic dobrého.

Proto se rozhodl jít za místním lovcem Lilem, prosil ho aby ho naučil o sebe postarat, ulovit najít si vodu ale i znát zvířata díky Krvavým hadům měl slušnou představu a Lil mu jí pomohl dát do praxe. Chodili spolu lovit, stopovat, Lil mu ukazoval všechny způsoby lovu jaké sám znal, dokonce mu ukázal jak se vydělávají kůže protože i lovec si může přivydělat, navíc kůže není nikdy dost a dá se prodat kde komu. Díky Lilovy se zvedla ji jeho dávka trpělivosti a dokonce i kondice, konečně mohl běžet jak se mu chtělo a moc se neunavil. Les byl krásný, dřív děsivé místo kde byl málem zabit, a teď? On lovec co se dokáže vypořádat s mnohým tak

akorát ,aby ho uživilo to co zná, až přijde ten správný čas odejít a ten se blíží...

Rodina

Otec: Panovačný velkostatkář který svůj majetek velmi znásobil, rodina s čtyřmi syny, a třemi problémy v dědictví, vlastně už jen dvěma Diavala vyškrtl ten den kdy ho nalezl u vrat, musel si ho vzít jinak by ho jstojistě stihla strašná smrt kterou mu elfka slibovala již dříve.

Jeho velký majetek se podepsal na chování k rodině i synům. Přísný, nesmlouvající tvrdě jdoucí si za svým bohatstvím.

V jeho velmi pokročilém věku 45 let se objevila jakási choroba ducha, nikdo neví jak dlouho s nimi bude na tomtom světě, každopádně nikdo mu nic dobrého nepřeje. Jeho synové se modlý k babizně a´t už umře a ten jediný nevlastní ví že se modlit nemusí ono to jistě přijde brzy. Sedláci se třesou jak vyhlásí povstání a doba jejich tyranie skončí, zase budou svými pány.

Matka: Nikdo nic moc neví snad jen to co řekl velkostatkář

bratr Nip: Nejstarší z bratří, hrubián který si svoji pozici neskutečně užívá, těší se až odsud vyžene své bratry a vše bude jeho. Všichni v něm vidí věrnou podobu jeho odporného otce. Aby Babice na něj plivla taky!

bratr Born: Druhý bratr v pořadí, snažil se prodrat doufá že jeho bratr zemře a nebo že si ho oblíbí, přetvářka mu není cizí.

bratr Ersen: Nejmladší z bratří, pravděpodobně nepřežije pokud se Nip rozhodně je vyhodit, snaha se vlichotit už dávno nefunguje, záviděl Diavalovi že narozdíl od něj něco umí, proto se rozhodl stát mylnářovžým učněm.

Majetek

Diaval toho moc přímo nevlastní jeho nejcennější věcí je: bílý hřebec Orion, má k němu celou výbavu dokonce si ho i s mistrovou pomocí sám okoval.

kazajka která se dá využít jako lovecká díky cvočkům, dvoje kalhoty, jedny pracovní druhé více slavnostní, bílá košile se šněrováním, boty, hnědý plét a několik

luk z tvrdého dřeva se šípy které nosí v toulci u pasu

stahovací nůž

několik zlatých co si během let vydělal

Darius Eruner

Islanzadí de Eamë — Mon, 15 Feb 2021 20:32:26 GMT+2

Darius Inys Eruner

Jméno: Darius Inys Eruner

Titul: bývalý druhorozený vikomt Gil’eadský

Rasa: půlelf

Datum narození: 8. Světločasu (18 let)

Jazyky: starověký, lidský centrální, základy surdštiny

Vzhled

Z Daria vyrůstá dobře stavěný, vysoký mladý muž. Vytáhlý býval vždycky, což je dědictví po jeho elfském otci, stejně jako zašpičatělé špičky uší. V posledních letech ale přestává mít podobu šlachovitého mladíka a na jeho těle se začínají rýsovat svaly značící jeho zálibu v boji. Nejrůznějšími formami tréninku tráví většinu svého času, především od doby, co žije v Ellesméře, jelikož to byla jedna z mála věcí, které byl zvyklý dělat, jež mu ze starého života zůstaly. Každý přece potřebuje nějakou kotvu.

Přistoupíte-li blíže, všimnete si jeho uvolněného držení těla. Disciplína je asi to poslední, co by vás při pohledu na Daria napadlo. I jeho postoj prozrazuje, že si s ničím nedělá hlavu. Léta, kdy musel stát hrdě a důstojně, neošívat se když bylo třeba a vysekávat každému nacvičené poklony, jsou ta tam a rozhodně mu nechybí.

Ani ve výrazu tváře už ho nikdy nic nesvazuje, možná tak nesouhlasné pohledy vznešených elfů. Po rodičích zdědil ostré rysy, které sdílí se svým dvojčetem. Jeho momentální rozpoložení prozrazuje tuhle pozvednuté světlé obočí, jindy nesouhlasně zkroucený koutek rtů, anebo jiskra zájmu v jeho pronikavě modrých očích. Pískově blond vlasy si ponechává podlouhlé, nedbale zastřižené tak akorát, aby mu ještě nepřekážely ve výhledu.

V oblékání se snaží sladit vkusnost s pohodlností. Dávno opustil přehnaně zdobené šlechtické kabátce lemované kožešinou, do kterých byl navlékán jako dítě, ovšem módu pořád dokáže ocenit. Jen zkrátka dává přednost spíše střídmosti a padnoucímu střihu před zbytečnou ornamentálností. Příjemné elfské látce rychle přišel na chuť, jen zrovna neholduje tradičním přírodním barvám. Nebojí se vybočovat výraznějšími odstíny červené, modré nebo fialové. Nosí zkrátka, co se mu líbí, beze snahy vyloženě zapadnout - ví, že v Lesích poněkud vyčnívá tak jako tak. Když ho ovšem zastihnete na cvičišti, styl jde stranou a většinou má na sobě buď jen obyčejnou bílou košili a přiléhavé kalhoty anebo lehkou zbroj, u které mu jde především o účinnost.

Povaha

Na první pohled působí možná až přehnaně sebejistě. Stojí si za vším, co udělá, odvahy má na rozdávání, až to někdy vypadá, jako by snad neměl pud sebezáchovy. Na plánování ho neužije a často se rozhoduje za pochodu. Dlouho nevydrží u jedné věci a velmi rychle se začne nudit. Aby se zabavil, má sklon se po hlavě vrhat do čehokoliv, co mu zrovna přelétne přes nos, a důsledky zvažuje až později. Může se zdát, jako by si s ničím příliš nedělal hlavu, a nebyl schopen nic brát vážně. Jeho největším nepřítelem je nuda. Když má dojem, že se nic neděje, bývá dost nevrlý a často se ve snaze pobavit sebe či jiné nebojí ani někoho jednoduše vyprovokovat, protože i hádka nebo snad souboj mu přijdou lepší než nic.

Mívá problém soustředit se dlouho na jednu činnost, jde-li o něco poklidného. Žije pro akci. Nevydrží sedět nad knihou, za to bojovým tréninkem či jízdou na koni dokáže strávit hodiny. Má rád společnost, a kdo si zvykne na jeho neutuchající sarkasmus a přemýšlení nahlas, zjistí, že je vlastně vcelku přátelský - a když se snaží, i milý. Jen zkrátka většinou dřív koná než myslí. Občas se chová, jako by mu nebylo nic svaté. Někdy snad jen, aby si dokázal, že může, jindy zas čistě ze svého odporu k pravidlům - nezdá se, že by ho mladická vzdorovitost měla v nejbližší době opustit.

Doopravdy není tak bezstarostný, jak se tváří. Slova a úsměvy často používá jako štít, či snad skrýš pro to, co se mu doopravdy honí hlavou. Ať už to pochytil od rodičů, výchovou k ukázněnosti, či se prostě jen nerad svěřuje, má sklon si většinu věcí nechávat pro sebe a s blízkými se dělit spíš o to dobré. S problémy by se vždycky nejraději vypořádal sám, což se pravda někdy povede, jindy však jeho snahy vyústí v poněkud bezhlavé a nezřídka kontraproduktivní řešení. Nejhorší je pro něj pocit bezmoci. Když si i on, přes všechny své bláznivé nápady, musí přiznat, že některé věci se prostě nedají spravit a na něco zkrátka nestačí. Tehdy bývá lehkovážnější než obvykle a adrenalin hledá pomalu jako drogu, jen aby udržel svou mysl dál od věcí, které by chtěl, ale nemůže změnit.

Historie

Šlechtický synek

Narodil se počátkem Světločasu jako druhé z dvojčat hraběnky Aronel Gil’adské a jejího manžela, elfského dračího jezdce Meldona Enorámo Erunera. Jako půlelfa ho mohlo čekat nelehké vyrůstání, ale vzhledem k velké oblíbenosti vládnoucího páru ve městě a loajalitě jejich zámeckého služebnictva mu doopravdy od nikoho nic nehrozilo.

O dva roky později získal ještě mladší sestru a se svými dvěma sourozenci prožíval vcelku spokojené dětství alagaesijských šlechtických potomků. Od útlého věku se učil (přesněji řečeno, jiní se snažili přimět ho se naučit) všemu, co by měl mladý vikomt ovládat. Čtení, psaní, etiketa nebo dějiny nebyly zrovna předměty, u kterých čiperný hoch vydržel klidně sedět a poslouchat. Nejraději lítal se svým bratrem Magnusem a sestrou Melory po rozlehlých zákoutích jejich starověkého gil’eadského sídla, a vyváděl s nimi neplechy, kterými častokrát přiváděli rodiče k šílenství.

Dvojčata se možná ve svých zálibách liší jako noc a den, ale jinak jsou sehraným týmem a na svou mladší sestru nedají oba ani dopustit. Zatímco Magnus se našel v praktikování magie, v níž je cvičil jejich otec, Darius odjakživa dával přednost všem formám fyzického boje, ať už šlo o trénink v lukostřelbě, boji holýma rukama nebo v šermu. Vždycky věděl, že budoucnost vládce Gil’eadu se pro něj nikdy nechystá; ta měla připadnout jeho o pár minut staršímu bratru. Ani po ní netoužil - jeho snem bylo stát se bojovníkem, účastnit se turnajů a někdy být slavně pasován na rytíře.

Život mladého vikomta rozhodně nebyl bezstarostný. Provázely jej dlouhé hodiny výuky ekonomie, dějepravy, jazyků nebo strategie, které jsou snad pro každé dítě zkouškou veškeré trpělivosti. Když dosáhl správného věku, přidalo se k tomu doprovázení rodičů na plesech a dalších šlechtických setkáních, kde se od něj čekalo náležité a reprezentativní vystupování. Ale měl i své výhody. Život na zámku plném neprobádaných chodeb, jízda na koních se sourozenci, trénink v šermu se zámeckou stráží… Darius byl spokojený s věcmi tak, jak byly.

Ale nic netrvá věčně.

Vyhnanci

A tak se stalo, že události ve světě, které nemohl nijak ovlivnit, zatočily s budoucností, která by ho byla bývala čekala, a jej i jeho rodinu vyslala na úplně jinou cestu. V době Galbatorixova pádu mu bylo nějakých osm let a vliv takového vychýlení jazýčků na mocenských vahách na staré šlechtické rody na sebe nenechal dlouho čekat. Změna nálady začínala postupně a zprvu to vypadalo, že jejich situace zůstane při starém - to bylo dokud trůn držela elfská císařovna Arwina; jakmile ji však nahradil lidský panovník Miron, touha lidu po změně dala události do chodu.

Dariova teta s bratrancem v Bullridge padli za oběť selským bouřím. Gil’eadští se dosud drželi, ale hraběnka tušila, že je to pro ně začátek konce. Krátce na to byla královským výnosem Galbatorixova šlechta zbavena titulů a majetku, a dračí jezdci, kteří v očích obyčejných lidí v posledních staletích nepřinášeli nic než zkázu, byli vyháněni do Lesů, Dariova otce nevyjímaje.

Rodina byla nucena opustit svůj starý život a vypravit se na náročnou cestu do Lesů, kde doufali v poskytnutí azylu mladou elfskou královnou, která je shodou okolností také nevlastní sestrou Daria a jeho sourozenců. Když už jsme u nich, ti si ve svém dětském věku pochopitelně neuvědomovali, jak dramaticky se touto cestou jejich osudy mění. Brali to jen jako podezřele dlouhý výlet. Až časem si je dostihlo pochopení, že už se domů nejspíše nikdy nevrátí.

Mezi elfy

Vyčerpaný a zmožený dlouhou cestou dorazil se svou rodinou do Du Weldenvarden a poprvé uzřel rodné lesy svého otce. Elfská královna Nilweä Meyron je přijala vlažně, ale s pochopením a velkoryse jim věnovala domek v Ellesméře, kde započali novou kapitolu svých životů. Nebylo lehké zvyknout si na svět tolik odlišný od toho, který znal, a na malý dům, který nahradil obrovský zámek plný stráží a služebnictva. V prvních dnech užasle poznával elfské hlavní město, vzápětí však tesknil po všech lidech ze svého dětství, které nyní tak náhle ztratil.

Ovšem důležité bylo, že byl nyní v bezpečí pohromadě s celou rodinou. Musel jen svému životu dát nový směr. Přestal tolik zanedbávat studium magie, i když se jí nikdy nevydržel věnovat s takovým zápalem jako jeho bratr.

Nové obzory mu však pobyt v Ellesméře otevřel na poli bojových technik. Už jako chlapec na gil’eadském zámku platil za nadějného bojovníka, krom toho mu jeho poloelfský původ poskytoval v mnohém fyzickou výhodu nad lidskými protivníky. Na elfském cvičišti mohl měřit síly se stejně, povětšinou vice agilními soupeři, kteří měli na pilování svého umu častokrát celá desetiletí. Naučit se tu mohl mnohému. Jako dítě býval zvyklý nad většinou lidí poměrně rychle získat převahu. Elfové ho zpočátku pro zábavu nechávali vyhrát, ale když si sebevědomého chlapce oťukali, daleko více je bavilo mu neustále srážet hřebínek. Začátky byly krušné, ale časem se naučil pokoře a adaptoval se na elfský rychlejší a přesnější způsob boje, při kterém využívali své přednosti od přírody.

Rodinné neštěstí

Po letech se zdálo, že v Lesích našel své místo on i jeho rodina. Svých dávných snů se Darius sice tak úplně nevzdal, ale smířil se s tím, že nyní mu osud nabízí jiné cíle a tak se zkrátka věnoval tomu, co ho bavilo a sžíval se s elfskou kulturou. Zdálo se, že si všichni nakonec zvykli a rodině Erunerů se opět blýská na lepší časy. Dariova matka právě znovu otěhotněla a sourozenci byli v očekávání čtvrtého přírůstku do rodiny a neustále se handrkovali, jestli budou mít nového bratra nebo sestru.

Osud měl však jiné plány. Na procházce lesem bývalou hraběnku chytila do spárů stínka Eru, prapředkyně Dariova otce (a tedy i jeho samotného), která má se svým rodem a vzdálenými potomky vlastní zvrácené plány. Brutálně Aronel vyřízla nenarozené dítě z těla a mrtvou ji nechala obrůst růžovým keřem.

Tak ji našel Dariův otec a tak ji spatřili i všichni tři sourozenci, než je stihla odehnat ochranitelská Zira. Meldonovi bylo hned jasné, kdo za vraždou stojí, a zdrceně jim to také sdělil. Tak se Darius poprvé doslechl o Eru, ovšem jen o její existenci. Více informací od otce v takové chvíli nemohl žádat, koneckonců, pro tento smutný okamžik toho věděl víc než dost. Bohužel se nedalo nic dělat, vražedkyně se vytratila a jejich matce již život nic vrátit nemohlo.

Darius se nyní svým vlastním způsobem snaží vyrovnat se smutkem, což většinou spočívá v tom, že si hledá jakékoliv rozptýlení od kruté reality. Čas od času se pokouší nějak dostat i k otci, který nese matčinu ztrátu také velmi těžce.

Ještě měsíce po matčině smrti ho občas přepadne neúnosný smutek, ale snaží se jej před okolím skrývat. O to více, když má nyní pocit, že je snad tím posledním, kdo se snaží jejich rodinu pohromadě. Otec je čím dál tím odtažitější. Lenny se dokonce pokusila utéct z domova, že ji bratři jen tak tak dokázali dohnat a přemluvit. Ale jako by ten incident zlomil něco v Magnusovi, neboť ten nedlouho poté opustil Lesy sám. Bez rozloučení, ani stopy po tom, kam se vydal. Nemohl naznačit k čemu se chystá alespoň svému bratrovi? Taková zrada byla však nutná, protože oba dobře vědí, že by ho Darius nenechal odejít. Jenže teď zůstal sám, poprvé bez svého dvojčete, lapený mezi uzavřeným otcem a stále více bouřlivou sestrou, kteří se od matčiny smrti nemohou vystát. Kdysi šťastný domov rodiny Erunerů byl teď pouhým stínem, který však Darius hodlá udržet naživu tak dlouho, jak jen bude moci. Poslední dobou se více než kdy jindy soustředí na svůj bojový trénink. Doufá, že bude někdy natolik dobrý, aby mohl být vybrán do nějaké z elfských hlídek - kamkoliv, kde bude mít pocit, že využívá svůj čas k něčemu smysluplnému, v čem by se snad mohl najít. Neodvážil by se vydat se kdovíkam za dobrodružstvím nebo kam přesně vyrazil jeho bratr - už jen ze strachu, že by se snad bez něj ta iluze domova, která jim ještě zbývá, dočista rozplynula.

Schopnosti

Jako vikomt od útlého dětství podstupoval tradiční šlechtickou výchovu, která zahrnovala mimo zábavnějších věci, jako třeba jezdectví, nauku o zeměpise a historii Gil’eadu a hraběcího rodu, jakož i dějiny celé Alagaesie, diplomacii, strategii, etiketu, základy hospodářství; zkrátka kultivovanost sama, ovšem ve svém současném postavení takového vzdělání přímo nevyužije.

Samozřejmě plynně ovládá lidský i starověký jazyk slovem i písmem a domluví se i surdsky.

Etiketa 2/7

Diplomacie 1/7

Jízda na koni 3/7

Tanec 1/7

Fyzicky v dětství vynikal nad své vrstevníky a byl na to náležitě hrdý; nikdy nezahálel, aby si něco dokázal. Po příchodu mezi elfy rychle zjistil, že tam platí co do síly, obratnosti a rychlosti sotva za průměr, lidská krev ho přeci jen trochu limituje. Ne že by ho to zastavilo. Své nedostatky dohání zarputilostí a neustále se s nimi snaží srovnat krok.

Odmala byl cvičen v lukostřelbě a v šermu, kterému se s velkým zápalem věnuje i nyní. Začínal s jednoručním mečem, ale v posledních letech se mu zalíbil rychlejší rapír.

Boj - učeň

Boj beze zbraně - 2/7

Šerm - 3/7

Boj s nožem - 2/7

Střelba z luku - 1/7

K magii nějaké předpoklady má, ale je to pro změnu oblast, kde ho zase brzdí jeho elfská část - podle ní je zkrátka na nějaké usměrněné kouzlení ještě moc mladý. Výsledek je tedy něco mezi. Něco se mu daří, něco ne. Některá základní kouzla zvládne, ovšem kouzlení nikdy právě nepropadl.

Magie starověkého jazyka - novic

Energetická magie útočná - 1/7

Energetická magie obranná - 1/7

Psychická magie - 2/7

Rodina

Meldon Enorámo Eruner - Dariův otec je čistokrevný elf ze starého rodu, který ale dlouhá léta strávil mezi lidmi. Kolik přesně mu je si není jistý, nicméně tuší, že toho má za sebou hodně, o čem nerad hovoří. Ačkoliv on o sobě obecně nerad mluví. Se svým synem má dobrý vztah a i když je těžké k němu proniknout, Darius má svého otce rád a chová k němu úctu. Nicméně čím je starší, tím více vnímá rozporuplné zvěsti, které o něm mezi elfy kolují, a neví, co přesně si z toho má vyvodit.

Magnus Darren Eruner - Dariovo starší dvojče. Podoba je u nich vidět snad v rysech obličeje, jinak by jako dvojčata snad nemohli být rozdílnější. Přesto mezi sebou mají pevné bratrské pouto a i přes všechny své odlišnosti si spolu dobře rozumí.

Eleanora Melory Eruner - Benjamínek rodiny, milovaná sestřička obou bratrů, která jako by nenápadně přejala něco od každého z nich. Darius si pro svou Lenny vždycky udělá volnou chvíli a nejčastěji spolu tráví čas na cvičišti nebo v lese.

Zira - Zelená dračice jeho otce. Nerudné stvoření, které však nedá dopusit na svého Jezdce ani jeho rodinu. Když byl Darius malý, brzy pochopil, že mu Zira nehodlá ublížit a docela si na ni dovoloval, čímž si občas vysloužil švihnutí ocasem nebo fouknutí horkého vzduchu do tváře, když jí ruply nervy. Pořád ho baví ji sem tam popichovat, dokud ho neodeženě, ale jak dospíval, začal k ní konečně chovat jakous úctu, kterou přeci jen draci zasluhují.

Röna - Zlatá dvouocasá lvice jeho otce Meldona, která komunikuje pomocí myšlenek. Nebezpečná kočkovitá šelma, která má ovšem také ten nejhebčí kožich. On jí přes její impozantní zjev zná jako jako moudrého a klidného magického tvora.

Eru - Dávná předkyně rodu Erunerů, stínka, vražedkyně Dariovy matky, která má patrně také temnou historii s jeho otcem. Rozhodně nikdo, s kým by hrdě sdílel stejnou krev.

Nilweä Meyron - Další nepravděpodobná příbuzná, ovšem daleko milejšího rázu. Otec Dariovi jaksi zatajil, že má za nevlastní sestru spanilou elfskou královnu. Poznal ji v devíti letech, když s rodinou prchal z jejich gil’eadského sídla, a ona jim poskytla azyl v Ellesméře. Bere ji spíš jako vzdálenou sestřenku, blízký vztah spolu z komplikovaných rodinných důvodů jaksi nikdy neměli.

Paní Denna - Dariova svérázná prababička, bývalá hraběnka, nyní dožívá v malém sídle poblíž Gil’eadu. Elegantní dáma v pokročilém věku se zálibou v módě a temperamentním charakterem.

Zesnulé příbuzenstvo

Aronel Eruner (kdysi Gil’eadská) - Narodila se do rodu Gil’eaských hrabat a bylo jí předurčeno se provdat za lidského šlechtice. Místo toho si nakonec vzala elfského dračího jezdce, avšak své místo jakožto hraběnky města skutečně zaujala a svědomitě zvládala roli vládkyně Gil’eadu, jakož i milující matky tří dětí. Hrdě se vyrovnala i se ztrátou titulu a domova, kde vyrůstala a dál držela rodinu pohromadě i v době vyhnanství v Lesích. Zemřela rukou stínky Eru.

Anurok, Sereght a Varganh Meac - Dariova teta, strýc a bratranec, které jako malý občas navštěvoval. Baroni z Bullridge však nevyvázli z převratu tak snadno jako Gil’eadští, byli zavražděni rozbouřeným davem.

Známí

Atanvarnë Allsyë Reloen - jeho elfská učitelka šermu

Fin Briedis - vyučoval sourozence základy magie Starověkého jazyka

Majetek

Bydlí u své rodiny, čili se u něj o majetku nedá moc hovořit. Je samozřejmě vlastníkem šatníku obsahujícího několikero barevných tunik a kalhot, nějakého toho páru kožených bot a lehké zbroje ošoupané od častého používání. Jeho nejcennějším vlastnictvím je pak souprava rapíru a dýky, kterou mu po dlouhém naléhání věnoval otec k narozeninám. Krom toho má starý lovecký nůž ještě ze starého domova, který už sloužil k jídlu, vyřezávání či páčení hřebíků, podle toho, na co se mu za ta léta zrovna hodil. Na konec by bylo vhodné uvést jeho klisnu Myšku, kterou má už od hříběte. Před lety s ním absolvovala útěk z Gil’eadu a nevzdal se jí ani v Lesích, kde chovají podle mnohých daleko kvalitnější koně. Jde o kopytnici neznámého plemene šedavé barvy s černým úhořím pruhem na zádech. Zvíře je to podobně tvrdohlavé jako jeho jezdec, nicméně jsou na sebe tak zvyklí, že mezi sebou téměř komunikují beze slov.

Další postavy

Arkeon Thasem, Ka’sí Hiranaë